Vznik PifiArt
První skutečně osobní obraz vznikl z potřeby vytvořit svatební dar pro dva lidi, jejichž lásku zasáhla vážná nemoc.
Obraz Jeden tanec jsem vytvořila pro svou maminku a Lumíra. Inspirovala jsem se jejich skutečným společným zážitkem z taneční školy. Nechtěla jsem jim dát jen obraz na zeď. Chtěla jsem zachytit konkrétní okamžik, který spolu prožili - jejich vzpomínku, blízkost a pouto.
V té době už jejich společný čas dostával úplně jiný význam. To, co dříve mohl být obyčejný okamžik, se najednou stával něčím, co stojí za to uchovat.
Nebyl to jen obraz na zeď. Měl nést vzpomínku, blízkost a silné pouto, které nezmizí ani tehdy, když člověk odejde.
Právě tehdy jsem pochopila, že obraz může být víc než dekorace. Může uchovat emoci. Může připomenout lásku. Může dát tvar tomu, co je příliš hluboké na obyčejná slova.
Moje tvorba vychází z prožitku. Každý obraz v sobě nese emoci, vzpomínku nebo vnitřní napětí. Maluji intuitivně, přímo a do hloubky — tak, aby obraz nebyl jen viděn, ale cítil se.
Každý obraz je proto originál. Nevzniká podle šablony, ale z konkrétního okamžiku, který se už nikdy nezopakuje.
Slunečnice pro Lumíra
Na věčnou památku člověka, který MILOVAL ŽIVOT.
Slunečnice pro Lumíra
Když přijdeme o člověka, kterého jsme milovali, často začneme hledat věci, znamení a symboly, které nám ho připomínají. Někdo v nich vidí náhodu. Někdo něco víc.
Já vám jen řeknu příběh tohoto obrazu a vše ostatní už nechám na vás.
7. května 2026, den před Dnem vítězství, jsem přišla domů z noční směny a dozvěděla se, že Lumír odešel.
Vzala jsem štětec a plátno a začala malovat. Nevěděla jsem předem, co namaluji. Neměla jsem před sebou žádnou předlohu ani konkrétní představu. Prostě jsem malovala, tak jako každý den poslední dva měsíce.
Postupně na plátně vznikla slunečnice. Na tom není nic zvláštního, když se pořád mluvilo, že ji musíme stihnout zasadit.
Nestihli jsme to.
A právě v tom pro mě celý příběh začíná být něco víc.
Když jsem obraz dokončila, poslala jsem jeho fotografii své mámě. Odpověděla mi, že právě slunečnice objednali také na jeho pohřeb. V době, kdy jsem obraz malovala, jsem o tom nevěděla.
Druhý den po pohřbu jsem v truhlíku na balkoně objevila malou rostlinku, kterou jsem tam nezasadila. Podle fotky mi Google napsal, že se nejspíš jedná o sazeničku slunečnice.
Můžeme tomu říkat náhoda. Můžeme v tom hledat znamení. Nechávám na každém, co v tom uvidí.
Pro mě se ale slunečnice stala začátkem něčeho, o čem jsem tehdy ještě nemohla vědět.
Od tohoto obrazu jsem už nepřestala malovat. Postupně vznikaly další obrazy, PifiArt a nakonec i myšlenka projektu, který má prostřednictvím umění pomáhat dál.
A tak něco, co vzniklo ze ztráty jednoho člověka, pokračuje v něčem, co může mít smysl i pro další.
Připravovaný projekt v roce 2027
POD POVRCHEM